Kollberg

nešťastně vzdychl a znechuceně listoval v hromadách hlášení.

"Tohle prohlédnout, na to budeme potřebovat nejmíň týden," řekl.

"Nejmíň. Znáš hlavní fakta?"

"Ne. Ani v nejhrubších rysech."

"Je tu někde přehledný výtah. Nebo já ti to shrnu."

Kollberg přikývl. Martin Beck se ještě hrabal v papírech a řekl:

"Fakta toho případu jsou celkem dost jasná a jednoznačná. A jednoduchá. Jenže v tom je právě ta potíž."

"Tak spusť," řekl Kollberg.

"Ráno desátého června devatenáct set padesát jedna, tedy před více než šestnácti lety, našel člověk, kterému se zaběhla kočka, v křoví poblíž sportovního hřiště ve Stadshagenu na Kungsholmenu mrtvolu ženy. Byla nahá a ležela na břiše s rukama podél těla.

Vyšetřením soudního lékaře se zjistilo, že byla asi před pěti dny uškrcena. Tělo bylo poměrně zachovalé, pravděpodobně bylo uloženo v mrazírně nebo podobně. Vcelku to vypadalo na vraždu z vilnosti, ale jelikož uplynula tak dlouhá doba, nenašel obducent žádné stopy, které by se vší určitostí ukazovaly na pohlavní násilí."

"Což by právě byla vražda z vilnosti," poznamenal Kollberg.

"Ano. Ohledání místa činu ale ukázalo, že tam mrtvola ležela nanejvýš dvanáct hodin, což později potvrdili svědkové, kteří prošli kolem křoví předtím a byli by určitě mrtvolu zahlédli, kdyby tam byla. Našla se taky vlákna a částečky textilního materiálu nasvědčující tomu, že tam byla odvezena v šedé dece.

Bylo tedy jasné, že místo, kde byla nalezena, nebylo místo činu, a že mrtvola byla hozena do křoví až po vraždě. Pachatel se vůbec nenamáhal zakrýt ji mechem, větvemi nebo podobně. To by snad bylo všechno... vlastně ne, ještě dvě věci. Několik hodin před smrtí nic nejedla. A pachatel nezanechal žádné stopy ani v podobě šlépějí, ani jinak."

Martin Beck obrátil několik listů a očima přelétával strojem psaný text.

"Hned týž den zjistili její totožnost. Jmenovala se Tereza Camaráo. Bylo jí dvacet šest a narodila se v Portugalsku. Do Švédska přišla v pětačtyřicátém roce a téhož roku se vdala za Portugalce jménem Henrique Camaráo. Byl o dva roky starší než ona a pracoval nejdřív jako lodní telegrafista, pak námořnického života nechal a stal se radiotechnikem. Tereza Camaráo se narodila v Lisabonu devatenáct set dvacet pět. Podle zpráv, které jsme získali od portugalské policie, pocházela z dobré rodiny s velmi dobrou pověstí. Vyšší střední vrstva. Do Švédska přijela studovat, následkem války poněkud opožděně. Ale ze studií sešlo.

Seznámila se s Henriquem Camaráo a vdala se. Děti neměli. Bydleli v Torově ulici a zřejmě měli docela slušné příjmy."

"Kdo zjistil její totožnost?"

"Policie, přesněji řečeno oddělení pro mravnostní delikty. Tam ji totiž v průběhu posledních dvou let jejího života dobře znali.

Patnáctého května čtyřicet devět vzhledem k okolnostem se fakticky podařilo zjistit přesné datum - nastal v jejím životě naprostý zlom. Opustila domov - tak to tady stojí - a od té doby se pohybovala v podsvětí. Z Terezy Camaráo se zkrátka a dobře stala děvka. Byla nymfomanka a v průběhu těch dvou let stačila vystřídat několik set mužských."

"Vzpomínám si na to," řekl Kollberg.

"A teď přijde finesa celého příběhu. Během tří dnů sehnala policie tři svědky, kteří den předtím o půl dvanácté viděli na Kungsholmské ulici u vjezdu na cestu, u které byla mrtvá nalezena, zaparkované auto. Všichni tři byli muži. Dva z nich jeli kolem v autě a jeden šel pěšky. Ti dva, co jeli autem, viděli navíc někoho u zaparkovaného auta stát. Vedle toho stojícího člověka ležel na zemi předmět velikosti lidského těla zabalený do něčeho, co vypadalo jako šedivá deka. Třetí svědek šel kolem o několik minut později a viděl jenom to zaparkované auto. Popisy byly nejasné: Pršelo, ten člověk stál ve stínu, a jediné, co svědkové mohli s určitostí říci, bylo, že byl poměrně vysokého vzrůstu. Jak se ukázalo, představovali si pod tím výšku od sto čtyřiasedmdesáti do sto pětaosmdesáti, což odpovídá devadesáti procentům mužské části obyvatelstva.

"Ale..."